Projekt "Chceme pomáhat"
V pondělí 8. března 2004 byla odeslána společná práce žáků VIII.B Nadaci Jana Pivečky do Slavičína. Téma projektu - Mezilidské vztahy. Hodnocení bude škole a žákům sděleno ještě do konce školního roku 2003/2004.
Mgr. Danuše Zárubová
Vztahy mezi lidmi
Myslíme, ba jsme naprosto přesvědčeni, že vztahy mezi lidmi jsou mnohem důležitější než nějaké oteplování planety či vyhubení ohrožených druhů zvířat, a to nám nikdo nevezme! Proto jsme si toto téma vybrali.
Každého pálí trochu něco jiného, a tak jsme se rozhodli, že náš projekt rozdělíme na několik problematik, které se týkají mezilidských vztahů. Tak se pohodlně usaďte a přejeme Vám, aby vám to něco dalo!!!
1.problematika - začněme u sebe
Přátelské vztahy mezi přáteli jsou v mnoha případech nedůstojné slovu ,,Přátelství“.
Ta nejdůležitější věc je, abychom začali sami u sebe. Nepomůže kritizovat druhé, když my sami jsme třeba taky takoví.
Souhlasím s tím, co řekl Pavel a Martin… Chybná myšlenka podle mě je, představovat si svobodu jako kovboje v reklamě na cigarety, který je sám v poušti bez lidí…Kdyby to bez lidí a vztahů bylo tak úžasné, bylo by v poušti narváno.
Často se také říká: „Chovej se k jiným tak, jak by sis přál, aby se jiní chovali k tobě.“
2.problematika - rodinné vztahy
Nelíbí se mi vztah mezi matkou a dítětem jedné paní od nás z ulice. Je jí kolem 20 let a má asi 3-letého syna se svým manželem, se kterým se už rozvedli. Její manžel se odstěhoval a ona má nového přítele, se kterým čeká další dítě. Zatím to zní normálně, ale nejhorší na tom je, že mu nedává potřebnou lásku, kterou dítě potřebuje. Pořád se někde ,,fláká“ na diskotékách,kouří,pije a nejspíš bere drogy. Ten malý kluk je skoro podvyživený, když jdou kolem, pořád na něho řve. Je mi ho líto. Nejraději bych si ho vzala domů. Když pomyslím na to, že čeká další dítě, je mi z toho zle.
Vztahy mezi lidmi se týkají především nás a našeho okolí, no a rodina sem patří tudíž taky. Slovo ,,rodina“ neznamená jenom skupinku několika lidí, kteří se denně potkávají, ale měla by znamenat něco mnohem víc. A bude znamenat víc jen tehdy, když se budeme mít doma rádi a budeme se podporovat. O tom je to!
Tereza
Moje nejlepší kamarádka má problémy s rodinou. Její otec je neustále opilý, dříve hodně bil její mamku i Míšu. Místo toho, aby jim dělal správného a hodného tatínka, který umí podpořit i potěšit, neustále propíjel peníze a velice často je bil. Tomuhle se nedá říkat rodina.
Mezilidské vztahy taky nejsou úplně nejlepší u našich sousedů. Žije tam jedna hrozná paní se svými třemi syny. Otec od nich utekl (ani se nedivím).Matka na ta děcka pořád řve kvůli úplným blbostem. To vždycky ve dvě hodiny ráno celý barák spí, když tu se od sousedů ozve hlas jako siréna: ,,Tomáši, co zas lezeš na záchod?“ Tohle je podle mě dost hrozné. Udělala by mi velkou radost, kdyby na ta děcka neřvala nebo se aspoň odstěhovala. Těch děcek upřímně lituji.
3.problematika - vztahy mezi generaci a sousedy
Jednou takhle jel autobusem ,,trochu“ přidrzlý kluk. Přijde k němu jedna paní a řekne mu: ,,Mohl bys mě, prosím, pustit sednout? Celý den jsem chodila po městě.“ A co on? On se jen sprostě ušklíbne: ,,Ne, sorry, ale nepustím.“ Ta paní mu dá pár facek a s nechucením v obličeji odejde.
Z tohoto případu si myslím, že by měly být všechny generace k sobě tolerantnější, měli bychom se snažit navzájem více chápat a pomáhat si, abychom na tomto světě vůbec přežili.
Nikola
Nelíbí se mi vztahy mezi lidmi v panelácích a domech. Neříkám, že zrovna musíme znát všechny svoje sousedy, ale alespoň trochu slušnosti by neuškodilo!
4.problematika - postižení lidé
Před nedávnem k nám do gymnastiky začala chodit jedna holka. Možná někdo řekne: „ No a co?“ Ale tato holka je něčím jiná, je postižená.
Narodila se bez dlaně a prstů. Když jsem ji tam poprvé uviděla, tak se mi to zdálo divné, protože v gymnastice jsou ruce dost potřebné. Tak jsem si myslela, že to tam s námi moc dlouho nevydrží. Ale neměla jsem vůbec pravdu!
Moc ji obdivuji,že má takovou vůli, protože já bych tak odvážná nebyla. Kdybychom se k ní chovali hrubě a nebrali bychom ji, bylo by to pro ni mnohem těžší. Moc bych si přála, aby s námi vydržela co nejdéle. Moc a moc jí to přeji!
Tak mi vrtá hlavou stejné téma jako Vlastě. Když se rodičům narodí postižené dítě, stojí před nimi velké rozhodnutí, poněvadž se může stát, že se ho jeden z nich vzdá. Je to dost hnusné a neodpovědné, ale je to tak!
Já znám jednu paní, která měla tělesně postižené dítě. Odešel jí manžel a ona musela pro sebe a svého syna vydělávat sama, což nebylo lehké. Do ústavů stát hodně přispívá, kdežto do domácnosti jen mizivě. A tak této ženě nezbylo nic jiného, než se svého milovaného syna vzdát a dát ho do ústavu! Proto by měl stát přispívat na postižené děti více do domácností…
…pak by se možná oba šťastně shledali a mohli žít zase spolu…
O mezilidských vztazích vlastně vypovídá i celá bible: ,,Miluj bližního svého jako sebe samého.“
Na to, abychom se jeden k druhému chovali trochu lépe, nemusíme být žádní starostové nebo prezidenti, stačí pomáhat svému okolí.
Teď vám ukážu ,,trochu“ záporný příklad: Chlapec (říkejme mu Tomáš) je od narození postižený. Stojí teď na zastávce před školou a čeká na trolejbus. Nedaleko od něj stojí o něco starší kluk, který právě dokuřuje svou cigaretu. A až mu z ní zbyde jen malý nedopalek, snad si chce vylít zlost, snad z machroviny neb čeho jiného, hodí ho Tomášovi za triko. Tomáš přijde nešťastně domů. Řekne rodině, co se stalo, a nakonec se zjistí, že má dokonce i popáleninu na kůži…
Nemyslíte, že všem lidem, a obzvláště takovým, bychom měli spíše pomáhat než ubližovat? Je to všechno tak těžké ? Ano, je těžké milovat bližního svého jako sebe samého, avšak POKUSME SE O TO!!!
5.problematika - vztahy ve třídě
Nechápu, proč se lidé nekamarádí se všemi. No, vlastně je to jasné. Každý se kamarádí s tím, s kým si rozumí, neboť vrána k vráně sedá, tak to trochu opravím. Nechápu, proč se lidé nechovají hezky ke všem. To platí i ve třídě, neboť si myslím, že se v každé třídě najde pár jedinců, kteří jsou ostatními odstrkováni a jsou jen na výsměch. Je jedno, jestli je to kvůli tomu, že vypadají trochu jinak nebo že se v něčem liší od ostatních, ale rozhodně to není nic příjemného, klidně se do toho zkuste vžít sami. A co s tím udělat? Místo toho, že jim ráno ve škole dám další novou nelichotivou přezdívku, se na ně usměji a zeptám se, jak jim dopadla ta písemka ze zemáku. Zkuste to taky!
6.problematika - války
Do mezilidských vztahů, ovšem těch záporných, patří války. Nechápu, proč se to všechno děje. To není jiná možnost?! Války, boje a bitvy nás provázejí celými dějinami, tak kdy už se z nich konečně poučíme?! Je vůbec možné to jednou provždy pochopit? Možná, když lidé vystřízliví a nebudou zaslepeni všemi okolo. Jestli to tak půjde dál, nakonec se naší blbostí ,,vymlátíme“ všichni. Vždyť jsem já, stejně jako ty, člověk. A člověk sám nemůže druhému život dát, tak proč by mu ho měl brát? Není to nesmysl! Kdyby to tak pochopili všichni!
7.problematika - rasismus
Nechápu tresty, co jsou u nás! Např. když Rom zmlátí někoho „bílého“, jde za to sedět aspoň na rok, ale když je to naopak, bílý dostane jen podmínku. Co to má za význam? To je rasismus!
Jako malá holčička jsem si ráda hrála na princeznu, na princeznu, která je svobodná, nemusí se schovávat, přemýšlet nad tím, co řekne a zakrývat si obličej, aby nikdo neviděl, že má tmavě hnědé oči, vlasy atd. Tehdy jsem měla snědší pleť než teď a moc mě mrzí, že zbělala. Ráda jsem utíkala do toho pohádkového ráje, protože tam na mě nikdo nekřičel, neurážel mě,
a taky na mě nikdo nepoložil ani malíček. Nevěděla jsem, jak řešit situace, kdy mě starší děti zaháněly do kouta a smály se mi a řvali na mě,,ty špinavá cikánko!“ Byla jsem hodně malá
a myslím, že bych to sama ani nevyřešila, a tak jsem je nechala, ať mi ubližují a chodila domů se slzami v očích. Neměla jsem ani kamarádku, které bych se mohla vyplakat na rameno! Nikdo se se mnou nechtěl kamarádit. Všichni se za mě styděli. Možná jsem se styděla i já sama za sebe. Teď už vím, že já jsem nebyla ,,ta špatná“ a jsem na to pyšná, že patřím mezi ty krásné lidičky s tmavou pletí. Jsem na to pyšná a jsem pyšná na svého otce.
Jednoho dne mi něco dorazilo do mozku a to ,,něco“ mi dodalo spoustu odvahy
a síly. Postavila jsem se na svoje zdravé nohy, začala bojovat a bránit se. A jsem velice ráda, že mám kamarády, kteří pomáhají jiným, těm cizím, které vůbec neznají, nikdy je neviděli a nic o nich neslyšeli, přesto jim pomůžou a kolikrát jim zachrání krk!!!
Pokud jste náš projekt četli bez zamyšlení, pak jste ho ani číst nemuseli. Ale pokud Vás taky trápí tahle problematika, začněte u sebe a teprve potom to bude mít nějaký smysl!!!